Liturgie a eucharistie: Společenství s Pánem.

Aristoteles řekl, že ty nejlepší činnosti jsou ty nejméně užitečné. To proto, že takové věci nejsou podřízeny nějakému dalšímu cíli. Ale jsou naopak prováděny čistě k vůli nim samým. Takže dívat se na baseball je důležitější než jít k holiči. A rozvíjet přátelství je lepší, než vydělávat peníze. Hra a přátelství jsou věci, které jsou vynikající samy o sobě. Kdežto účes a vydělávání slouží něčemu mimo sebe. Liturgie je ta nejméně užitečná věc ze všech. Což znamená, že je nejdůležitější.

Liturgie je něco, co děláme pro ni samu. Prostě proto, že je dobrá a krásná. Právě proto přirovnával velký liturgik a teolog Romano Guardini liturgii k jakési hře. Tahle hra je ale velmi vážnou záležitostí, protože touhle hrou získáváme správné nasměrování. Teolog Dietrich von Hildebrand ve své knize Liturgie a osobnost řekl: Právě ve vzdávání patřičné chvály Bohu dosahujeme vnitřní harmonie. Mše, liturgie je něco jako Noemova archa. Je to místo, kde je mikrokosmos božího dobrého řádu uchováván uprostřed hříšného světa. Ale víc než to všechno je mše vyjádřením našeho očekávání nebeské liturgie a zároveň i participace na ní. Jde o účast na patřičné chvále vzdávané Bohu svatými a anděly.

Z těchto a dalších důvodů druhý vatikánský koncil nazval liturgii zdrojem a vrcholem křesťanského života. Během tohoto dílu projdeme mši, představíme různé aspekty téhle velké nebeské a pozemské hry.