Tož víte, že v moderní filosofii je problém osoby. Jak vzniká osoba? Osoba vzniká stykem. Když má někdo styk s těma ministrama tak říkají to je osobnost. A když má někdo styk s Bohem no tak je to člověk boží. A potom modlitba je nutná k vytvoření osobnosti. A zapomenutí na Boha, tomu říkali hřích. Svatý Basil definuje hřích prostě zapomenutí na Boha, neexistuje, ztrácí se ten styk s ním.

    Teď otázka hříchu, samozřelmě ta je dost těžká. Odkud se bere na světě zlo? Tak bychom to mohli trochu rozdělit. První schéma by se nazvalo kosmický dualismus. To znamená že ve světě jsou dvě síly, které spolu stále bojují. Bohové dobří a Bohové zlí. A věčně je boj. To bylo hlavně v těch východních íránských náboženstvích, vždycky se to tak mezi sebou v tom světě ty síly potírají, dobro a zlo. A víte, že z těch nejstarších dob pocházejí pohádky. A proto v pohádkách jsou vždycky dobrá princezna a zlá ježibaba. Dobrý princ a zlý čaroděj. A nikdy se z té dobré princezny nestane ježibaba, poněvadž to jsou úplně oddělené věci. Tu ježibabu pak zaklejí, ona zkamení, princezna dostane všecko, ale nikdy se to nemísí. To jsou dvě věci. Kdosi říkal, že ten kdo to psal se nikdy neoženil, neví co to je, jak se z princezny stane ježibaba. No ale to jsou pohádky, že. A pohádky končí tím, že se vzali. A proč mají děti tak rády pohádky. Poněvadž tam je velice krásná věc. Tam je pěkně rozlišeno co je dobré a co je zlé, to se nemísí. Tohle je dobré a tohle je zlé. Tenhle dobrý, tenhle ten je zlý. A kromě toho je tam velikánský optimismus, že ti dobří vždycky zvítězí.

    Tedy to je takové první, bychom řekli trošku primitivní, nebo nejstarší řešení dobra a zla, které známe. Říkají, že prý zbyky toho jsou v bibli, že ďábel to by bylo ještě tedy z toho starého dualismu, no víme dobře že otázka ďábla je daleko složitější než by to někdo chtěl zjednodušit. Tedy to je to staré dobro a zlo. Dobří a zlí. A také děti vždycky rozlišují, to je můj kamarád a s tím nemám nic společného. Vždycky se to tak rozdělí. Tak to je první stádium.